Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

12. 03. 2017

Mé zápasy s kanylami x)

Jelikož patřím mezi nehorázné padavky a kanylám a brání krve se vyhýbám jak čert kříži, NIKDY by mě nenapadlo, že zrovna JÁ budu mít někdy v životě nějaký piercing. A přesto jsem těm kouzelným  šperkům neodolala.

Mé zdobení začalo píchnutím dvou dalších náušnic na levém uchu jako dárek k mým patnáctým narozeninám. Myslela jsem, že tím i končím, že mi to bude stačit, ale zmýlila jsem se…Nechala jsem se zlákat svojí nejlepší kamarádkou, která si piercingy píchala sama… Přibyla čtvrtá naušnice na levém oušku a druhá na pravém. Naivně jsem si řekla : „A to pro začátek stačí“, a nastala tříletá pauza…

Po svých osmnáctých narozeninám jsem se rozhodla pro nostril. Opět jsem to riskla od mé kamarádky. Nosovka byla má první objednávka z webu superpiercing.cz.  Jakmile mi došel, nemohla jsem se dočkat, až naši odjedou na hory, abych si to na tajňačku mohla nechat píchnout. Nastal onen den a já se sevřeným žaludkem očekávala příchod mé drahé přítelkyně :-) . Nachystala jsem si dezinfekci, kanylu, nosovku a posadila se na židli. Když jsem tu kanylu uviděla, všechno se ve mně sevřelo. Ale řekla jsem si, jednou jsem se rozhodla, tak to musím zvládnout! Jakmile mi kanyla projela nosním křídlem, ukápla mi slza. Po tomto jsem se rozhodla, že s tím opravdu končím a nic víc už si píchnout nenechám!

Necelý půl rok po píchnutí nosu však mé srdéčko zatoužilo po piercingu v jazyku. Objednala jsem si tedy barbelu z takovýma úžasnýma kuličkami na kterých byly černé a bílé hvězdičky (mimochodem,absolutně na těch kuličkách nevydržely). Když si mě má kamarádka opět posadila na ono „mučící“ křeslo a vytasila tu obrovskou kanylu, opět jako vždy, jsem měla strach v očích. Tečku na jazyk jsem si nechala nakreslit v pohodě, dokonce jsem si nechala aj chytit jazyk klešťičkama, avšak pak se to ve mně zašprajclo a já odmítla dále spolupracovat, stylem že jsem odmítla otevřít pusu a vypláznout. Jenže jazyk sevřený klešťičkama mi asi pomalu odumíral, takže jsem stejně nakonec neměla na výběr a tu pusu jsem musela otevřít. K mému „překvapení“ jsem však žádnou bolest necítila (proč asi,že?). Radovala jsem se, že mě poprvé bodnutí nebolelo. Jazyk samozřejmě na pár dní otekl a já si opět řekla, že je poslední.

Nehorázně se mi začal líbit industrial, takže nebylo divu, že jsem si jej tady na superpiercingu objednala a měsíc po mých devatenáctých narozeninách nechala píchnout. Tentokrát jsem s bolestí byla už dopředu smířená, takže jsem to celkem úspěšně přežila xD. Sice jsem se s ním pár měsíců poté dost nazlobila, ale mohu říct, že jsem ráda, že jsem se ke všemu odhodlala!!  Mé dík však patří mé osobní „mučitelce“, bez její boží trpělivosti bych totiž žádnou ozdůbku neměla :-)..V žádném salónu by totiž na mě asi neměli nervy :D..

Industrialem to pro začátek končí. Ale kdo ví, kdy se odhodlám na další. Furt se mi totiž nehorázně líbí i tragus ]:->