Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Blog » Terka

12. 03. 2017

Terka

Tímto prostřednictvím bych se s vámi chtěla podělit o svůj příběh s piercingy. Bylo mi necelých 15 let, kdy začaly být v módě magnetické pecky do uší. S holkama jsme na tom strašně ulítávaly. Pak jednou přišla kamarádka do školy a měla novou dírku v uchu. Strašně moc se mi to líbilo a v tu ránu jsem si říkala, že to musím mít taky. Doma jsem se zeptala, a protože moje o tři roky starší sestra měla taky dírku v uchu, tak mi to svolili. Domluvili se s mojí tetou, která je zdravotní sestra, že mi to píchne. Jenže já jak byla nedočkavá, tak jsem si večer sedla na postel, vzala sterilní jehlu a nová dírka byla na světě. Druhý den jsem se doma pochlubila a mamka se jenom smála, že injekci od doktorky nechci, ale ucho si píchnu sama. Tím ale moje piercingy nekončí. Ke konci 9. třídy jsem si píchla další dírku, to už jsem se ale nikoho neptala a rodiče nad tím jen kroutili hlavou. Po nástupu do 1. ročníku na střední škole jsem poznala nové lidi a tam měl každý alespoň jeden nějaký piercing. Tím se má touha po dalším piercingu zvětšovala. Věděla jsem ale, že rodiče jsou proti piercingům a tetování kromě uší. Jenže jak se říká, zakázané ovoce chutná nejlépe. Ve vedlejší třídě byl jeden chlapec (říkejme mu třeba Martin) a ten měl několik piercingů na těle, které se většinou dělal sám. Čímž se vlastně stal Piercer na škole. K němu se ale dostaneme později. Můj další vytoužený piercing byl do pupíku. Protože byly letní prázdniny, měla jsem brigádu a našetřila jsem si, rozhodli jsme se s kamarádkou, že si půjdeme udělat já do pupíku a ona do jazyku piercing. Protože jsem měla strach, že kdyby mi to píchnul někdo jiný než profesionál, zašli jsme si k tatérovi. Tak jsem odcházela zase s blaženým pocitem, že mám další ozdobu. Samozřejmě doma jsem to dokázala utajit 3/4 roku. Když to prasklo, mamka se zase jenom usmála.. Teď se dostáváme k zmiňovanému Martinovi. Ve druhém ročníku jsem zatoužila po piercingu do jazyku. Když jsem se s Martinem domluvila, že mi to píchne, tak jsem se začala hrozně bát, samozřejmě z bolesti. Nevím co mě to popadlo, ale začala jsem dělat "scény" jak to bude bolet apod. Trvalo to asi půl hodiny než jsem se odhodlala. Když už bylo po všem, jela jsem opět domů nadšená, sice jsem šišlala, ale to mi vůbec nevadilo. Doma se mi to dařilo týden tajit, ale pak to zase prasklo. Bylo 18.prosince 2010 a fotili jsme se na Vánoční fotku pro babičku. Mamce se zdálo, že moc nekomunikuji a tak začala říkat, ať jí ukážu pusu, že tam určitě něco mám. Celou dobu byla v pohodě a smála se. Tak jsem otevřela pusu. Když spatřila ten piercing, okamžitě začala vyšilovat a musela jsem si ho vyndat. Samozřejmě piercing mi vyhodila a říkala, že už to tam nechce v životě vidět a nechám to zarůst. Jenže já si trvala na svém. Tak jsem kontaktovala Martina a ten mi druhý den přinesl do školy nový piercing. Dírka mi přes noc ani nezarostla, takže jsem byla ráda. Piercing jsem si od té doby doma vždy vyndavala a na noc zase dávala zpět a když jsem šla ven, tak jsem si ho zase vzala. A takhle to vlastně praktikuji do dnes. Můj další piercing ještě ten rok byl nahoře v chrupavce, také od Martina. Doma už to ani neřešili. Ve třetím ročníku jsem chtěla ale další, také do chrupavky, ale v druhém uchu. Tak Martin zase provedl a já měla další, to už jsem doma ani neříkala a rodiče to už ani neřeší. A asi měsíc zpátky jsem zatoužila po traugusu. Bylo to zrovna včera, kdy mi Martin napsal, že má čas a že mi to píchne. Byla jsem nadšená, ale zároveň jsem se bála, kvůli té chrupavce. Tentokrát jsem dělala "scény" asi pomalu hodinu než jsem se odhodlala. Ale dokázala jsem to. Tímto bych chtěla skončit mé vyprávění o svých piercinzích a v červnu se chystám a doufám, že už na můj poslední piercing a to nad ret.